Cynebealdův blog

Po delší době kdy se zdálo že vývojáři mých nainstalovaných rozšíření mají jiné věci na práci, se konečně objevily dvě nové verze.

Refcontrol umožňuje pro jednotlivé stránky blokovat referrer, nebo automaticky “předstírat” jiný referrer než skutečný.

• RefControl 0.8.5:
  • Added an option to enable and disable RefControl without restarting the browser.
  • Changed statusbar display to have an icon that shows whether RefControl is enabled or disabled.
  • Added a right-click context menu to the statusbar display.
  • The list of sites is now stored slightly differently to allow for literal spaces (not %20 encoded) in the Referer. If you were using a previous version and have a custom Referer with a space or a percent sign in it you should check to make sure that it is still set properly after upgrading.
  • Internal changes to ease translation into other languages. If you would like to provide a translation please contact me via email.

View Source Chart až tak často nepoužívám, ale občas se hodí, pokud mám nějaké složitější stránky.

• View Source Chart 2.0.04 4-07-2006
  • Now non-English characters written to charts displayed in tabs display properly!
  • Did some garbage collection with data associated with collapse function.
• Version 2.0 Development Build (.x) 3-27-2006
  • Changed Name to “View Source Chart”.
  • Now containers are collapsible and expandable!
  • Swapped coloring for Tables and Paragraph tags.
  • No more red text to indicate form tags and their contents.
  • Head, script and style tags now have dashed, collapsible borders.

Navíc, Asa Dotzler na svém blogu pokračuje v takovém neformálním průzkumu jaká rozšíření lidi používají, a zda-li by nemělo smysl některá z nich integrovat. Z komentářů se člověk dozví o spoustě “nezbytných” rozšíření, ale jsou mezi nimi taky skutečně zajímavé věci.

Už z původního spotu jsem si nainstaloval Spellbound, resp. jeho vývojářskou verzi 0.9.8 což je modul kontroly pravopisu, založený na spellcheckeru MySpell z OpenOffice. Ono se to hodí při psaní blogu (s úrovní svojí češtiny jsem dlouhodobě nespokojený). Ale má to jednu “chybu” – je potřeba psát s diakritikou…

Další rozšíření které už jsem dlouho hledal je MenuEditor 1.2. Pravda, obrovský nepořádek který mám v kontextovém menu mi sice neopraví (na to si asi budu muset napsat vlastní rozšíření, někdy, možná ;-), ale za to mi dovolí z menu zrušit položku “Go” která má zajistit přístup do historie (a spolehlivě na několik desítek vteřin zablokuje Firefoxe, než se historie načte… už aby tu byl FF2 a s ním Places (které místo parsování textových souborů bude historii a bookmarky ukládat do SQLite databáze – docela hezky o tom píše tenhle blog).

Show image 0.4.1 jsem taky dlouho hledal, a po nainstalování zjistil že už jsem to jednou nainstalované měl, a odinstaloval. Je hezké, že dovolí znovunačíst obrázek který se vůbec nepovedlo načíst, bohužel neřeší situaci kdy se obrázek načte pouze částečně (například to v průběhu stahování vytimeoutuje). Od verze 0.4 existuje skryté nastavení, zpřístupňující v kontextovém menu položku “reload image” – což je přesně to co jsem potřeboval, takže tohle rozšíření prozatím zůstane.

Restart Firefox 0.3 (případně aktuálější verze z fóra) se hodí hlavně pokud člověk aktualizuje rozšíření nebo skin. Ono i tak trvá dost dlouho než se FF restartuje (od doby, co se SessionSaver při ukončování FF ptá u každého okna jestli ho má zavřít, místo aby prostě uložil aktuální stav a skončil, je restartování FF opravdu utrpení). Ještě budu muset vyzkoušet jak se chová pokud je otevřeno více oken, ale zdá se že nová verze bude nejen obsahovat podporu pro různá rozšíření jako SessionSaver, Session Manager 0.3.9 nebo Tab Mix Plus 0.3.0.5, ale sama umožní při restartu obnovit session (pro ty, kteří žádné session manažery nepoužívají)-

Zkoušel jsem Colorful tabs 1.1 ale nic moc. Sice hezky (nebo spíš, “hezoučky”) obarví jednotlivé záložky, ale velice špatně je odlišen aktivní tab. Mnohem zajímavěji vypadá HashColouredTabs 0.3.3 který nahradí defaultní ikonku barevným flekem podle domény (volitelně umí nahrazovat úplně všechny ikony, nebo až od určitého počtu).

A úplně nakonec, možná nejdůležitější ze všech: Update Notifier 0.1.2 – z nějakého důvodu ve FF 1.5 nefunguje automatické upozorňování na nové verze rozšíření (tak jako v 1.0.x)

Původně jsem vlastně chtěl psát o cílově orientovaných organizacích (jako protikladu k organizacím orientovaným na zisk), ale během toho co jsem si četl jeden ze souvisejících článků jsem opět narazil na téma správných cool uri.

O co jde? Mnoho internetových stránek si z URL bere pouze jako relevantní informaci pouze ID. Vše ostatní je pouze jakási omáčka sloužící pro SEO případně komfort uživatele. Typickým příkladem je třeba server novinky.cz – http://www.novinky.cz/internet/81747-sem-muzete-napsat-cokoliv.html

Již zmiňovaný článek o “purpose driven software development” obsahuje navíc ještě datum – které se ovšem taktéž nekontroluje (pokud zadáte do prohlížeče adresu http://standblog.org/blog/9999/99/99/93114730, zobrazí se vám stejný článek).

Na svém oblíbeném diskusním serveru Hofyland jsem se v klubu o vyhledávačích a SEO technikách zamýšlel nad oprávněností, resp. funkčností takového přístupu. Většina systémů totiž pokud uvedete ID tak už nekontroluje název. Proč taky? A nebo obráceně, když už musím kontrolovat název, tak je uvádění ID téměř zbytečné, v podstatě slouží pouze pro urychlení přístupu do db. Šlo by sice nejdřív vrátit z DB dané ID, a potom zpětně zkontrolovat jestli odpovídá název… ale ještě jsem to nikde neviděl.

Na jednu stranu mi to přijde z principu špatné, a zneužitelné, na druhou stranu, z pohledu uživatele je to o něco robustnější přístup (nic se neděje pokud je v url překlep, případně si spletete datum, dokud přepíšete ID správně).

Co mě ale překvapilo, byla následující reakce (budu citovat Murphyho, doufám že mi to odpustí):

Proč vůbec je datum příspěvku v jeho URL, nad tím ses nepozastavil? To je základní ukázka chybné konstrukce URL jako identifikátoru záznamu!!!

Dále pouze shrnu: Datum v permalinku není součástí přirozeného identifikátoru příspěvku – pro jednoznačné určení příspěvku je redundantní informací, podobně jako ID, nijak s příspěvkem samotným nesouvisí (snad s výjimkou chronologického archivu).

Murpyho si vážím, ale já, jako prostý uživatel mám rád když je v url nějaké datum, obzvlášť když jde o něco tak pomíjivého jako je blog (to samé se týká i stránek se zprávami). Přijde mi to jako zvýšený uživatelský komfort při vyhledávání – hned vidím jestli je příspěvek aktuální. Ne vždy, pravda – mnoho blogů skutečně obsahuje určité konkrétní sdělení či myšlenku, hodně často se jedná o různé technické blogy. Autor, místo aby svůj výtvor dal do nějaké sekce článků, tak to prostě napíše jako záznam ve svém blogu. Ale to je podle mého spíš použití blogu k něčemu, k čemu vlastně není určen (náhrada CMS). Pro mě je prostě datum napsání příspěvku (nebo jak se zřejmě říká, “spotu”) stejně důležité jako jeho obsah. No jen si zkuste na googlu najít [new version] v url a pochopíte co tím myslím – url článků které neobsahují datum nejsou z poloviny tak užitečné.

Podle mého prostě datum do permalinku blogu patří. Do permalinku serverů s novinkami nebo zprávami taktéž. Pro všechno ostatní – spíše ne, ale záleží na konkrétní situaci. Pravidla jsou tu proto, aby člověk přemýšlel než je poruší. Ať mi Murphy klidně nadává do solipsistů, tenhle blog v permalincích prostě datum obsahovat bude, protože “mně to takhle vyhovuje” ;-)

A co na to Riddick? Měl jsem čas hrát akorát 40 minut. Vypadá to velice slibně.

Podařilo se mi uvolnit nějaké to místo na discích, ale protože jsem při tom byl nucen přesouvat data z jednoho disku na druhý (a párkrát zase zpátky), rozhodl jsem se svůj disk defragmentovat. Defragmentační nástroj v operačním systému je ale dost hrozný (a ukrutně pomalý), ale jaké mám alternativy?

• Speed disk (součást Norton Utilities) je k dostání leda jako součást Norton Systemworks, bohužel za “lidovou” cenu $50, tj. asi 1200,- Kč. No, když o tom tak přemýšlím, tak vlastně není ani tolik (navíc za ty peníze člověk dostane spoustu dalších nástrojů), na druhou stranu, nejsem tak úplně přesvědčen o jeho kvalitách (teď myslím defragmentace), a příliš informací na oficiálních stránkách jsem taky nenašel. Demo aktuální verze k dispozici není...
• O&O Defrag V8 Professional je o něco levnější ($45), s množstvím informací na jejich webu je to dost podobné, ale alespoň nabízejí demoverzi (je potřeba se registrovat, ale jak dlouho to demo vydrží, to nevím)
• Diskeeper 10 Home stojí $30, umožňuje stáhnout 15-tidenní zkušební verzi a ze srovnání verzí se člověk dozví i něco podrobnějšího než že to jenom umí defragmentovat disk.

Nic co by bylo zadarmo (a tvářilo se alespoň trochu funkčněji než defragmentace od MS) se mi najít nepodařilo.

Taky jsem přemýšlel jestli by nebylo lepší mít nějak jinak rozdělené disky (přeci jenom, neustále přesouvání dat mezi disky zabere docela dost času).

• S překvapením jsem zjistil že PartitionMagic 8.0 koupil Symantec (a stojí $70). Na to že to normální člověk využije skutečně jenom jednou za uherský rok docela dost – za ty peníze si můžu koupit třeba 80GB disk a ještě mi zbyde. Navíc se zdá že Symantec nemá zvláštní zájem na vývoji (plus další problémy)
• Paragon Partition Manager 6.0 za $50 – údajně umí zvětšovat ntfs oddíly za běhu, bez nutnosti restartu. Akorát se spolehlivostí to nebude tak žhavé, sami autoři tvrdí že “almost all hard disk partitioning operations [can be performed] without losing a single byte of data“ ;-) Demoverze umožňuje pouze simulaci (ale za to bez omezení).
• BootIt NG je hlavně zajímavý svou cenou – $35, jinak se nejspíš jedná hlavně o boot manager. Demoverze je, ale čím se liší od plné verze jsem nezjistil.
• Bohužel, oblíbený Ranish Partition Manager nepodporuje měnění velikostí ntfs oddílů, a instalovat Linux jenom proto abych si mohl pustit ntfsresize opravdu nebudu.

Že bych se konečně dostal k tomu nainstalovat si Riddicka?

Já FPS moc nemusím. Tyhle hry jsem vždy procházel se zapnutou nesmrtelností, bavilo mě prohlédnout si jednotlivé levely, hezky bezpečně odstřelit bosse, žádný stres (u Dooma 3 se mi to krutě vymstilo, protože ta hra je neskutečně nudná). Změnu přinesl až HL2 který mě opravdu nadchnul. No a pak se zničehonic objevila hra, která se podle mnohých HL2 resp. D3 nejen vyrovnala, ale snad je i předčila: Riddick: Escape from Butcher Bay Chtěl jsem si ji koupit, ale přeci jenom, dávat tisícovku za 3D střílečku se mi nechtělo. Stáhnul jsem si sice demo, to celkem ušlo… Ale pořád jsem to odkládal na neurčito.

Dneska Riddick z kamenných obchodů pomalu ale jistě mizí. Dokonce se dá pořídit už i se slevou, ale spíš ho nemají vůbec. Dělal jsem si starosti abych nečekal příliš dlouho a oni mi ho nevyprodali pod nosem. Naštěstí se dá koupit i v českých internetových obchodech, ještě levněji a navíc originál DVD verze v elegantním DVD obalu (česká lokalizace se prodávala na 5CD ve velké krabici… kdo to má pořád skladovat).

A když už jsem byl v tom nakupování, rovnou jsem si do košíku přihodil další hru která se na rozdíl od Riddicka na pultech objevila po letech znovu: Outcast. V době svého vydání (1999) šlo o poměrně unikátní hru. Akční adventura ve voxelovém enginu totiž nebyla hardwarově akcelerovaná a můj tehdejší HW sotva zvládal (a to navzdory směšně nízkému rozlišení). Dnes mám počítač postačující, a hra se znova dostala na pulty jako budget verze za směšných 199 korun. No nekupte to.

Vše jsem si nechal poslat po Praze poštou, profi balíkem, který slibuje dodání do druhého dne. Balíček odešel ve středu. Ve čtvrtek nic nepřišlo, zato v pátek se mi ve schránce objevilo oznámení že jsem v době doručení nebyl doma (což nebyla pravda, pošťák se ani nenamáhal zazvonit a rovnou mi do schránky hodil oznámení), a že si laskavé smím pro balíček sám dojít na poštu (kdyby se mi někam chtělo chodit, mohl jsem si to vyzvednout rovnou v obchodě a ušetřit 80Kč za poštovné). Když mě nezastihli ve čtvrtek, proč mi ve čtvrtek nenechali lístek? Proč mi nechali lístek v pátek, když jsem byl celý den doma?

Teď už jenom uvolnit na disku dost místa, a můžu začít hrát.

Vzhledem ke své nespokojenosti s bookmarky jsem se rozhodl založit blog. Chvilku mi trvalo než jsem si něco vybral, ale na stránce Open source CMS je naštěstí možnost si všechno hezky vyzkoušet.

Serendipity jsem si nakonec vybral z jednoho prostého důvodu – v defaultní instalaci se mi podařilo ho přizpůsobit k obrazu svému pouze pomocí administrátorského rozhraní, bez editace jakýchkoliv šablon :-D Jediné co mi bylo trochu líto, že v příspěvcích nepodporovalo nějaké “chytré” formátování (jako na různých wiki). Docela se mi totiž zalíbil Textile použítý v systému Textpattern...

Po instalaci S9Y jsem byl ale hodně překvapený – má poměrně vychytaný systém pluginů, dokonce tak vychytaný že si je dokáže sám stáhnout a nainstalovat. Což o to, v normálních aplikacích je to už skoro standart, ale ve webové aplikaci? Když to srovnám s tím kolik práce jsem měl s instalací různých rozšíření pro wikku...

No a když jsem zjistil že si jako plugin můžu nainstalovat i textile formatování (a ani nemusím nic stahovat a pak ještě nahrávat), tak jsem měl opravdu velkou radost.

Která měla být v zápětí zakalena, protože nefungovalo správně generování odkazů z titulků článku (vypadávaly znaky s diakritikou). Takže jsem následujících několik hodin strávil opravou tohohle bugu... Ono vůbec česká lokalizace je trochu zastaralá, administrátorské rozhraní je lehce dvojjazyčné... a do toho ještě problémy s chybějící českou unicode locale ‘cs_CZ.UTF-8’ (ale to snad opraví na hostingu).

V posledních dnech se mi stávalo, že jsem na netu objevil něco zajímavého, několik hodin jsem se tím zabýval, a nakonec s těžkým srdcem stránky pozavíral a možná něco z toho uložil do “oblíbených” (případně uložil komplet celé okno prohlížeče do SessionSaveru, s tím, že se k tomu možná někdy vrátím).

Ale popravdě – nepamatuju si že bych se kdy ke svým bookmarkům vracel. Možná je to tím že nerad používám sidebar (a tak svoje “oblíbené” stránky mám schované kdesi v menu). Nebo je to taky tím, že od určitého množství bookmarků se stává systém řazení do složek nepřehledným (i když pořád je to lepší než mít jeden velký seznam). A navíc – udržovat několik seznamů oblíbených stránek (doma, ve škole…) je trochu nešikovné (obzvlášť když na některých školních počítačích ani není žádný pořádný browser, a když si ho doinstaluju, tak si nepamatuje moje nastavení).

Rozhodujícím se stal článek 101 fabulous freebies na stránkách pcworld.com kde jsem našel toto:

Del.icio.us Forget browser bookmarks – Del.icio.us can keep track of your favorite sites much more easily, and from any PC online. When you post an item to Del.icio.us, you add keywords; afterward, you can search for items that you or other users have tagged with these words, making this site a handy search tool, too.

a kousek pod tím toto:

Furl Like Del.icio.us, Furl lets you save your favorite Web pages in an online account that you can access from any computer. However, Furl lets you save the entire page—so even if the site becomes inaccessible later, you still have a copy.

O del.icio.us už jsem několikrát zavadil (na addons.mozilla.org to byl dlouhou dobu “featured plugin” na prvni strance), ale spíš mě to otravovalo. Webové služby nemám moc rád (třeba takové webové RSS čtečky… brr) ale proč to nevyzkoušet. Ten furl vypadal taky zajímavě (v podstatě to samé, a navíc ještě ukládání aktuální verze stránky k nim na server).

Trochu jsem zagooglil abych našel nějaké srovnání. Výsledkem byl popis spolupráce delicious a furl a poměrně obsáhlé srovnání služeb pro social bookmarking.

Zaregistroval jsem si nakonec del.icio.us, furl a spurl (ten umožňuje šikovnou integraci s delicious) – a tak nějak pořád nechápu co na tom ty lidi vidí. Stejně tak jako jsem nepoužíval oblíbené “bookmarky” v browseru, nebudu asi používat ani tyhle “cool” a “in” webové služby (které navíc mají “přidanou” hodnotu ve formě pomalého načítání dat z webu).

Uvidíme jestli na tom něco změní systém Places v chystaném Firefoxu 2, budu někdy muset vyzkoušet tu alfu.